Osmá klavírní sonáta vznikla v roce 1995 jako jedna z posledních skladeb Luboše Fišera. Je zde patrný příklon k zjednodušení hudebního výrazu. Ostré kontrasty jednotlivých částí jsou znatelně zeslabeny, což vede ke snížení dramatického náboje. K zeslabení dramatičnosti přispívá i rozšíření modu na devět tónů z dvanácti, což umožňuje více rozvinout melodickou složku skladby, kdy místo krátkých ostitnátních motivků jsou užity širokodeché zpěvné melodie. Nekonfliktnost hudebního výrazu a až dětská jednoduchost melodiky Fišerových skladeb devadesátých let připomíná filmovou část jeho tvorby. Toto vydání 8. klavírní sonáty vychází důsledně z autorova rukopisu, který je uložen ve Fišerově pozůstalosti v Národním muzeu - Českém muzeu hudby. Titul je doplněn trojjazyčnou předmluvou (cz./ ger./ eng.).