Renomovaná rakouská autorka Monika Helferová se vrací k vlastním kořenům, k životu prarodičů v horské vesnici. Zkoumá detaily zásadních událostí, jež předcházely narození její matky, „spratka“, jehož početí provázely neurčité okolnosti, které způsobily, že ji otec absolutně ignoroval, nezajímal se o ni, nikdy v životě se na ni ani nepodíval. Autorka rekonstruuje osud Josefa a Marie Moosbruggerových na pozadí první světové války, kdy živoří se svými sedmi dětmi na okraji společnosti. Když je Josef odveden do armády, Maria a děti se stávají závislými na ochraně starosty. Do oblasti přijíždí z Hannoveru Georg, který nejenže mluví dokonalou spisovnou němčinou a je krásný, ale jednoho dne také zaklepe na dveře „pakáže“. Monika Helferová si všímá morálních hodnot doby, které různé postavy jejího vyprávění různě vnímaly a interpretovaly, a zaznamenává i postupné přirozené změny v pohledu společnosti na úlohu ženy a muže, na postavení dětí, a poukazuje na vliv minulosti na budoucnost každého člověka.