Devátý svazek díla J. K. Šlejhara přináší dvě povídkové sbírky z autorova pozdního tvůrčího období. Oba tituly spojuje městská tematika, avšak na rozdíl od předchozí sbírky Z Prahy v nich nejde o obraz velkoměstského prostředí, ale o zachycení osudů obyvatel menších měst. Maloměstská idyla odráží život v autorově podkrkonošském rodišti, v kraji jeho dětství a mládí; povídky souboru Z krajského města pak byly inspirovány jeho pobytem v Kolíně, kde v prvních letech 20. století působil jako středoškolský učitel. V čele každé sbírky stojí jedna stěžejní próza, určující ráz Šlejharovy pozdní tvorby. V Maloměstské idyle je to rozsáhlá povídka Kyvadlo věčnosti, v níž se velké kyvadlo radniční věže proměňuje v symbol nikdy nekončícího běhu času, který vymaňuje hrdinu z nesnesitelných podmínek pozemského života. V druhé sbírce je to pak Zátoka smrti, mocný obraz přírodního zákoutí, v němž řeka strhává do svého neodolatelného víru vše živé. Obě prózy, v nichž vrcholí Šlejharův svébytný symbolismus, spolu s ostatními povídkami podávají obraz neblahého údělu člověka.