Kavkazský hřeben, ležící na okraji Osmanské říše a Persie, získal velký strategický význam na konci 18. století, kdy sem dosáhla ruská územní expanze. Carská armáda chtěla obsadit co nejvíce území, patřící jeho jižním sousedům a k tomu potřebovala zajistit bezpečný průchod horskými průsmyky. Trvalo téměř sto let než ruská vojska, spoléhající na početní převahu a vyspělé zbraně, přemohla odpor místních obyvatel, opírajících se o přírodní podmínky, hrdinství a odhodlání žít podle tradic svých předků. Klidnou, integrovanou částí ruského impéria se ale Kavkaz nestal nikdy a jeho dobývání, skládající se z řady tažení a mnoha bitev, je dodnes předmětem zaujatých diskusí a protichůdných výkladů.