Kniha Jak jsem svým vnoučatům vyprávěl o vesmíru je založena na autentických rozhovorech astrofyzika Huberta Reevese s jeho čtrnáctiletou vnučkou. Zabývá se širokým spektrem témat: kromě známých otázek, jako jsou třeba vznik a stáří vesmíru, černé díry a temná hmota, se věnuje i způsobům měření a poznávání světa, principům vědeckého uvažování a uspořádání lidských znalostí. Stranou nezůstávají ani úvahy o mimozemském životě, otázka „hodináře“ čili stvořitele vesmíru nebo zamyšlení o odpovědnosti lidstva za stav naší planety. Kniha je vyprávěna lehce, srozumitelně a plyne jako skutečný dialog se zvídavou dívkou, přesto často zabíhá do nečekaných hloubek: je znát, že Hubert Reeves byl zkušený popularizátor vědy a zároveň velký vědec, jehož myšlenky a postoje měly čas dozrát. Sám autor knihu charakterizoval jako svůj duchovní odkaz mladé generaci a je zřejmé, že si na něm dal záležet.