Od slunečnicových polí Podněstří k minovým polím Doněcka provádí Tomasz Grzywaczewski čtenáře v knize Hranice snů. Neuznávané státy na území někdejšího Sovětského svazu jsou, jak ukazuje případ konfliktu v Náhorním Karabachu, tak trochu jako časované bomby: nedá se odhadnout, kdy tam "zamrzlý" konflikt znovu propukne. A přece tam všude, od Podněstří přes Abcházii či Jižní Osetii, Náhorní Karabach až po Doněckou a Luhanskou republiku, umírali a prchali z domova civilisté, vládla tam a vládne etnické či pseudoetnická zášť, a budoucnost je nejistá. Na některé z těch konfliktů už jsme už zapomněli, o jiných slyšíme denně ve zpravodajství - a skutečné smíření a ani trvalý mír nejsou v dohledu.
Sám autor o knize píše:
Tato kniha je plodem mého cestování po postsovětských neuznávaných státech v letech 2014-2016. Každá taková výprava zachytila nejen vymezené místo, ale i konkrétní historický moment, v němž jsem tyto republiky-nerepubliky viděl a popisoval. Neuznávané republiky nejsou ničím stálým a neměnným. Právě naopak. Tyto drobné útvary podléhají násilným a často krutým proměnám. Když jsem v roce 2015 odjížděl do Náhorního Karabachu, nepředpokládal jsem, že tam o pouhý rok později dojde k eskalaci konfliktu, jaká byla už dvě desítky let nevídaná. Když jsem byl v roce 2015 na frontě u Doněcku, nevěděl jsem, že sleduji první tóny dlouhodobé uspané války zamýšlené na vyčerpání Ukrajiny. Ve chvíli, kdy tato kniha zamíří do rukou čtenářů, možná v situaci těch zemí dojde k dalším změnám. Bez ohledu na politické souvislosti je však především vyprávěním o lidech, kteří se čtvrt století po pádu sovětského impéria se mnou podělili o hranice svých snů.
