Jubilejní desátá kompilace v sérii 2CD o historii naší rockové muziky se vrací proti směru času. Rozmezí let vydání nahrávek je příznačné: ty první jsou datovány 1968, poslední 1989, tedy od krátkého kulturního nádechu na sklonku šedesátek až po rok, kdy zhynula normalizace. Z různých důvodů nebylo zaznamenáno zdaleka vše, co se tehdy dalo slyšet. Po velké gramonáloži se rozhostilo ponuré ediční ticho, naštěstí přerušované singly i alby Framus Five, Jazz Q, Flamenga a dalších. Domácí bluesrockoví otcové zakladatelé z Matadors či Blue Effectu zčásti emigrovali a zčásti se schovali do artrockových, jazzrockových či fusion sestav, vítaně často neprovokativně instrumentálních. Bluesové ozvěny se trvale ozývaly u Vladimíra Mišíka či Michala Prokopa, absolutními jistotami pak byl Blues Band Luboše Andršta a Petera Lipy či ASPM s Janem Spáleným a Petrem Kalandrou. O hudební generaci mladší muzikanti se vynořili z pražské Hanspaulky, aby původně z jedné centrální hospody dodnes nabízeli blues v rozličném balení. Celkem 150 minut muziky a 40 skladeb jistě není vše, co se u nás za těch sledovaných dvacet let urodilo, ale jako jistý symbol doby a připomínka důležitých jmen to může sloužit pro potěchu pamětníků a jako doučovací kurzy jejich dětí, ba vnuků. Blues je totiž základ všeho, ať už akusticky folkově krátké či opatřené extravagantním elektrickým sólováním: přesvědčte se.