Román oceňované irské spisovatelky přináší vyprávění o raném mateřství, které s neobyčejnou autentičností zachycuje složitost a náročnost této životní etapy. V niterném monologu promlouvá matka ke svému synovi – od jeho narození až do tří let – a otevírá před čtenářem svět naplněný nejen radostí, ale zejména únavou, pochybnostmi a úzkostí. Její vyprávění představuje vyznání mateřské lásky, zcela bezpodmínečné, a zároveň obsahuje matčiny obavy z toho, že se jednoho dne bude svému dospělému potomkovi zodpovídat.

Péči o potomka zvládá hlavní hrdinka jen s vypětím fyzických a duševních sil. Pozorně a pravdivě ukazuje zdánlivě triviální „boje o přežití“ ženy, která je trvale nevyspalá a mnohdy ani netuší, proč její dítě pláče a co ho vlastně trápí. Navíc se zdá, že manžel žije v úplně jiném vesmíru, nedostává se jí od něj ani pomoci, ani pochopení. Autorka bravurně pojímá každodenní rutinu s malým dítětem a v epizodách, jež by snad mohly vyústit v humorné historky, neopouští vážný tón, neboť v nich vícekrát hrozí tragédie.

Kilroyová se nebojí dotknout témat, která jsou často tabuizovaná. Její naléhavý román o mateřské lásce se pohybuje na pomezí prózy a lyrické zpovědi a s hlubokou empatií vykresluje všední situace, které se stávají univerzálním zážitkem pro mnoho žen.