Jedním z klíčových témat nové sbírky Petra Hrušky je ocitání. Ti, kdo v jeho básních žijí, se neustále ocitají v nečekaných situacích a na rozmanitých místech v jakémsi typicky hruškovském neklidu, náhle zbaveni vědomí stability. Svět se s nimi kymácí jako na lodi, což je opakovaný motiv jeho básní, které v této sbírce častěji než dřív překračují práh domova. Ono ocitání však skrývá i řadu dalších významů. Především předestírá znejisťující otázky citu a citového prožívání jednoho člověka druhým. A nad tímto vratkým počínáním pochybujících lidí bez přestání rostou obří konstrukce hal a jiných monster naší doby, v tragikomickém úsilí udržet svět pohromadě… Básně různých odstínů, podivná torza připomínající útržky z pravěkých hliněných destiček. Právě zde zkáza času vytvořila nové, úchvatné básně. Nepokojně komponovaná sbírka o nepokoji dneška.