Žili v Liberci, pracovali, vychovávali tu své děti. Patřili mezi vážené občanky a občany města, podíleli se na jeho rozkvětu. Většina z nich se hlásila k německé národnosti. Nic z toho je ale nemohlo zachránit před zvrácenými rasovými zákony nacistického Německa. Ze 771 libereckých mužů, žen a dětí, označených za Židy/Židovky, přežilo druhou světovou válku pouze 55. Kniha kolektivu autorů a autorek, převážně z liberecké katedry historie TUL, pod vedením historičky Kateřiny Portmann přibližuje životy několika z nich. Můžete s nimi prožívat chvíle, kdy se jim dařilo, stavěli si vily a posílali své děti na studia. O to děsivější jsou pak jejich další osudy – od nuceného odchodu z libereckého domova přes rostoucí obavy a marné snahy o emigraci až k transportům na smrt. Kniha je alespoň symbolicky vrací do paměti města, domů.