Borovanský probošt Konrád Fischer (1631–1701) se zapsal do širší povědomosti tím, že v rámci rekatolizačního úsilí nechal pokácet dub, pod nímž se údajně narodil husitský vojevůdce Jan Žižka z Trocnova. Tento čin do jisté míry zastřel ostatní proboštovy aktivity, které se odehrávaly během bouřlivých let třicetileté války a v časech poválečného vývoje. V předkládané knize je pozornost zaměřena na Fischerovo mládí, studium, vstup do řádu řeholních kanovníků sv. Augustina v Klosterneuburgu a následné působení v borovanském klášteře, kde byl v roce 1677 zvolen proboštem. Kromě životních osudů je součástí knihy rovněž analýza a kritická edice Fischerova díla o historii borovanského kláštera, které sepsal krátce před smrtí a v němž se pokusil vylíčit vývoj kanonie od jejího založení až po svou současnost.