Na záložce své Knihy vzpomínek Květoslav Chvatík píše: "I teoretik, když zestárne, zatouží po tom, napsat jednou docela jiný text, než jaké psal po celý život. Chtěl by napsat něco, co by čtenáře skutečně potěšilo, co by mohli číst s radostí, co by je pobavilo a snad i rozesmálo. Tak vznikla tato drobná knížka... Autor tu dělá něco, čeho se dosud nikdy neodvážil, co si vždy přísně zakazoval: vypráví o sobě, o svých nejbližších, pokouší se z drobných obrázků vyčíst a pochopit svůj životní příběh... Ohlíží se především po lidech, v jejichž blízkosti vyrůstal a s nimiž se na své životní pouti českou kulturou setkal; ohlíží se po nich s láskou a s vděčností za to, čím dobrým ho obdarovali..."