Kašpar Lén mstitel (1908) je jedním z mála českých románů psaných expresivně neurovnaným stylem v duchu zolovského naturalismu. Příběh zedníka Léna — „hodnýho chlapce, který se navzdory všem nešťastným náhodám pokusí vzepřít ironii osudu a jehož slepá touha po vykonání spravedlivé pomsty přivede nejprve k notorickému pití a pak až do soudní síně — zasadil K. M. Čapek Chod na periferii pražského Nového Města, procházející právě v období před Velkou válkou masivní asanací. Bez příkras a sentimentu, zato s kousavou otevřeností novináře popisuje existenční podmínky sociálně nejslabších, kteří zde žijí a pracují: námezdních dělníků, žen nucených k prostituci, nemocných, starců a mrzáků. Tento determinovaný svět se však z perspektivy soudců, před nimiž v závěru stojí obžalovaný Lén, jeví jako tragická groteska. Došlo ale opravdu k vraždě? A kdo je ve skutečnosti vinen? Text k vydání připravila Olga Zitová, komentář napsal Dalibor Tureček.