Kniha vypráví neznámý příběh dvou žen s intelektovým postižením, které zbytečně zemřely v důsledku nevhodně nastaveného systému podpory v českém zdravotnictví a zařízeních sociální péče. Dorota Šandorová byla zabita profesionálním pečovatelem, Věra Musilová se udusila během dlouhodobého omezení v psychiatrické léčebně. Na příbězích těchto žen autor ukazuje, proč česká společnost nerozumí lidem s tzv. náročným chováním a dramaticky porušuje jejich práva. Vyznění však není temné ani bezvýchodné. Skrze optiku zvláštního chování a reakce okolí na něj nahlíží autor obecnější rysy lidské povahy a zákonitosti fungování společenských systémů. Kniha je nejen mementem zapomenutých a zbytečných obětí, ale také čtivou a dobrodružnou reflexí lidské přirozenosti, vyprávěnou z perspektivy jejích krajních projevů.