Svět poezie Petra Ligockého je vymezen gestem trvale přítomné laskavosti vůči ostatním i sobě, které se objevuje i ve sbírkách předešlých, zde však je umocňováno zkušeností hned několika generací. Série básnických textů s latinskými názvy Pupus, Ictus a Pro avus a římskými číslicemi skládají mozaiku trojgenerační zkušenosti: nedávné minulosti, zkušenosti s trvalým handicapem i rodinnou anamnézu generace prarodičů. Tyto paměťové stopy podobně jako ve středověkých kronikách nerozlišují „bájná vypravování starců“ nebo vlastní zážitky, ale tvoří jednolitý proud.