Boj o život v krutých podmínkách Bělověžského lesa ve válečném Polsku.
V létě roku 1942 se rodině Rabinowitzových podařilo uniknout z nacistického ghetta v rodném polském městečku a ukrýt se v děsivém Bělověžském pralese. Jako zázrakem v lesích přežili dva roky až do osvobození Rudou armádou v roce 1944. Byly to roky poznamenané krutou zimou, epidemiemi tyfu a nemilosrdnými nacistickými nájezdy.
Po válce se Rabinowitzovi vydali na strastiplnou pouť Evropou a pomocí převaděčů doputovali přes Alpy do Itálie, kde se usadili mezi ostatními běženci, dokud se nerozhodli vystěhovat do Spojených států amerických.
Během vyvražďování v ghettu provedla Miriam Rabinowitzová selekcí cizího chlapce coby svého syna. Po téměř deseti letech se Philipovi, někdejšímu zachráněnému chlapci, díky náhodnému setkání na svatbě v Brooklynu podařilo najít ženu, která mu pomohla přežít – a v její dceři objevil lásku na celý život.
