Vladimír Mišík není vyznavačem seskupování písní do nových výběrů, ale občas učiní vzácnou výjimku. Tou debutovou bylo v roce 1993 ohlédnutí za první části jeho dodnes velmi úspěšně kariéry rockového písničkáře. Víceméně chronologické řazení songů dokládá, že velké začátky v Blue Effectu a Flamengu byly v polovině sedmdesátých let vystřídány hledáním zcela vlastní cesty. Ta neobcházela zvuková lákadla v podobě syntetizérů či jiných studiových a elektronických pomocníků, ale podstata byla vždy v silných kytarových melodiích, pečlivě vybíraných textech, skvělých muzikantech v ETC… a především v unikátním zpěvákovi, vypravěči příběhů. Od původního rhythm-and-blues či skoro hard rocku se Mišík šťastně potkal s mnoha dalšími vlivy, v čele s těmi folkovými. Nedává smysl vyjmenovávat všechny písně, ale ve zjednodušené podobě třeba Kuře, Hrob, Růže, Chlapeček, Taxůvka, Renesance, Tma, 20 deka nebo Šmajdák jsou skvělou nabídkou. Po doplnění titulním letenským blues o Špejcharu je to sestava prakticky dokonalá. Právem se jí letos dostalo nového masteringu z maxima dostupných pásů (studio Sono) a zabalení do variace na původní vlastní obal (Karel Haloun plus Luděk Kubík). Ne všechny kompilace mohou být označeny za legendární, u této to však rozhodně platí.