Soudničky zašlých časů, třetí kniha z ediční řady Malá tajemství soudních síní, přinášejí příběhy více než 300 let staré a ukazují soudní proces v dobách, kdy bylo trestní řízení ovládáno inkvizičními zásadami. Tehdy platilo pověstné pravidlo, že přiznání je korunou důkazů, a aby soudní řízení probíhalo co „nejefektivněji”, využívala justice především prostředku, který k přiznání spolehlivě vedl. Tortury čili mučení. Zkušený autor Jan Žáček použil jako zdroj pro své vyprávění především takzvané smolné knihy, které obsahují podrobné zápisy o průběhu výslechů podezřelých a obviněných osob, mezi kterými nachází skutečné lumpy i chudáky, kteří se neprovinili ničím jiným, než že vzbuzovali závist nebo z jiných důvodů přitahovali nepříjemnou pozornost tehdejších udavačů. Knížka obsahuje 18 soudniček podle skutečných historických událostí.