Do Skotska se jezdí kvůli nádherné přírodě, ale také kvůli samotě. Když si vzpomenu na Skotsko, vidím před sebou rozlehlá, takřka nedotčená údolí na Skotské vysočině, sním o tajuplných jezerech a idylických říčních údolích, představuji si liduprázdné pláže a impozantní pobřežní útesy, které se halí do neuvěřitelně krásného náladového světla. Th eodor Fontane došel na své cestě po Skotsku v roce 1858 k názoru: „Byla to jedna z nejkrásnějších cest v mém životě... Nikdy dříve jsem neprocházel opuštěnější krajinou!“